Vodácká sezóna je v plném proudu. K vodácké romantice vždy patřila taky sklenka oroseného piva, panáček zelené nebo rumu – na setkání, na vodu, na zdraví. Tak na tohle zapomeňte! Zákon něco takového nedovoluje. Za tento prohřešek můžete zaplatit pěkně mastnou pokutu.
Obecné nařízení o ochraně osobních údajů známé jako GDPR, vstoupilo v platnost 25. 5. 2018. Najde se jen hrstka lidí, kteří alespoň tuší, co všechno toto nařízení obsahuje a snad ještě méně těch, kteří jsou přesvědčení, že něco dobrého přináší.
Aktivně pracujícím důchodcům (OSVČ) nařizuje platná legislativa platbu odvodů na důchodové pojištění. V případě, že si podnikající důchodce vydělá vedlejší činností něco na přilepšenou, vrací touto formou státu nemalou část penze. Jeden takový příběh Vám přinášíme.
Za své ušetřené a řádně zdaněné peníze si kupující koupí nemovitost. Prodávající z prodeje odvede daň. Za co platí kupující daň z převodu nemovitosti?
Uzavřením kupní smlouvy se auto stává majetkem kupujícího, je ale třeba provést také přepis vozu na nového majitele v registru vozidel. V případě, že kupující tento přepis neprovede, auto již není Vaším majetkem, ale zodpovědnost za jeho další provoz zůstává stále na Vašich bedrech.
Střídání letního a zimního času schválila vláda v říjnu 2016 na následujících pět let. Nucené změny času mají mnoho odpůrců mezi odborníky i politiky. Argument úspory energie, který je často uváděn jako původní důvod zavedení, se nepotvrzuje.
Pokud po požití alkoholu poškodíte něčí majetek nebo zdraví, nenesete vinu sami. Zákon přenáší kus zodpovědnosti na toho, kdo vám alkohol prodal, tedy číšníky, hostinské, potažmo provozovatele restauračních zařízení.
Zákon stanovil osm dnů v roce, kdy je nakupování tak velkým hříchem, že je třeba ho zakázat. Koho tím vlastně zákonodárce chrání, je záhadou. Omezeny jsou svoboda podnikání i možnosti spotřebitele. Omezováni jsou paradoxně i zaměstnanci prodejen, jejichž ochrana byla původním záměrem.
Tradičním českým a moravským zabijačkám již zákon dávno odzvonil. Regulace je tak přísná a svazující, že uspořádat zabijačku pro veřejnost nebo přátele je nemožné. Zakořeněnou tradici udupaly paragrafy.
Tradiční českou kuchyni v restauracích a hospůdkách „chrání“ zákonná regulace. Doma si gulášek rádi ohřejete ještě k večeři nebo zítřejšímu obědu, restaurace musí vše zlikvidovat tři hodiny po uvaření. Kupříkladu svíčková se tak po třech hodinách od uvaření stává nebezpečnou biologickou zbraní, kterou je třeba nekompromisně zneškodnit.
V českém právním řádu neexistuje institut hromadných žalob. Spotřebitel, který naletěl obchodníkovi může svá práva vymáhat soudní cestou, nemá však možnost spojit se v žalobě s dalšími poškozenými. Mnoho viníků tak zůstává bez trestu.
Většina spotřebitelů je přesvědčena, že mají uzavřenou smlouvu o dodávce energií na dobu neurčitou. Realita bývá však opačná. Takovou smlouvu obvykle nelze předčasně ukončit bez sankcí. Bohužel však součástí přehledu ani jiných částí vyúčtování není informace o tom, kdy končí smlouva.
Kontroly nad dodržováním pravidel hygieny a nakládání s potravinami provádějí v českých restauracích hned tři dozorové orgány. Jejich kompetence se hodně prolínají a jen málo doplňují. Jedna komplexní kontrola by uspořila finance a restauratérům by zbylo více času pro potřeby a přání jejich zákazníků.
