Okolnosti a množství dotazů od občanů mě nutí reagovat na situaci kolem novely tzv. protikuřáckého zákona, který minulý týden spadl pod stůl.


Prakticky denně se na mne lidé obracejí s nejrůznějšími podněty, které ukazují, že původní úmysl zákonné regulace se míjí účinkem a je v rozporu s každodenní praxí. Také proto jsem založil tuto internetovou platformu. Absolutní zákaz kouření patřil mezi nejčetnější podněty.
Důkazem mého stálého a konzistentního postoje právě v této věci, jakkoliv jsem sám nekuřák, je i fakt, že problematiku popisuji ve své nové knize „Šílenosti doby korektní“, kterou jsem 28.5.2018 křtil, a kde jsem popisoval absurditu protikuřáckého tažení ve druhé kapitole, kterou jsem začal psát před rokem, tedy dávno před mým poslaneckým mandátem.
A nyní k samotnému tématu. Pokud ministerstvo argumentuje zdravotními důvody, a já tyto důvody rozhodně nezpochybňuji, nechť navrhne úplný zákaz výroby a prodeje tabákových výrobků či jiné kroky, které efektivně povedou k významnému omezení kouření. Já poté budu první člověk, který se pod takový geniální návrh podepíše. Nicméně současnou normou se pouze a jen přesouvají kuřáci z místa A (zevnitř), do místa B (ven). Nebojuje se tedy s kouřením, ale s kuřáky. Ti jsou vyhnáni z nejpřirozenějšího prostředí (hospody) do ulic, vedle nevinných kolemjdoucích a pod okny chudáků bydlících. Budiž důkazem dalšího paradoxu, že v hospodách jsou kuřácké prostory zakázány, zatímco v Poslanecké sněmovně kuřárna je.
To jsou i nadále názory, za kterými si stojím. Minulé úterý jsem byl překvapen, že u takovéto normy, která rozděluje vesměs všechny parlamentní kluby bez ohledu na politickou příslušnost a dokonce i na fakt, zda-li jde o kuřáka či nekuřáka, má být závazné hlasování. Tento způsob hlasování respektuji u klíčových návrhů, jako je schvalování státního rozpočtu, důvěra vládě, daňové zákony či zákony upravující zahraničně-politické směřování naší země.
S odstupem několika dní musím přiznat, že mě celá věc pořád trápí a stále přemýšlím, jestli jsem přece jen neměl reagovat jiným způsobem. Minimálně je to pro mě poučení pro příště.

 

Patrik Nacher