Novela zákona o regulaci reklamy přenáší na šiřitele, tedy provozovatele média, které reklamu zveřejňuje, zodpovědnost za některé prvky samotného propagovaného produktu. Pozměňovací návrh k této novele poslanci v prvním čtení zamítli.

Podle současného znění zákona je na šiřitele reklamy přenesena zodpovědnost za některé prvky produktu ve větší míře, než na zadavatele reklamy (výrobce či distributora produktu) či jejího zhotovitele (reklamní agenturu).

 

Šiřitel reklamy by měl být odpovědný pouze za to, co může ovlivnit, tedy za způsob šíření reklamy a některé obecné prvky obsahu (např. zda reklama obsahuje diskriminaci či zneužívá motivu strachu). Podle platné legislativy je ale odpovědnost šiřitele za otázky týkající se konkrétního produktu teoreticky dokonce ještě širší než odpovědnost zadavatele, neboť zadavatel se jí může zprostit odkazem na porušení jeho pokynů zpracovatelem, šiřitel však nikoli.

„Zajistit soulad obsahu reklamy se zákonem lze pouze důsledným vymáháním zákonných povinností u zadavatele či zpracovatele, protože pouze oni o obsahu reklamy rozhodují a mohou jej ovlivnit,“ uvádí autor pozměňovacího návrhu poslanec Patrik Nacher.

Praxe ukazuje, že se tento nesoulad zneužívá při nekalých praktikách konkurenčního boje. Někteří zadavatelé a zpracovatelé polevují v pečlivosti při zpracování reklamy. Domnívají se, že soulad obsahu reklamy se zákonem pro ně zajistí šiřitel, ačkoli ten není schopen jej objektivně posoudit.

„V květnu se pokusím prosadit návrh znovu. Zřizovat v redakcích laboratoře na zkoumání produktů je představa opravdu absurdní,“ zakončuje Nacher.